Blog bláznivého kluka na Blog.cz

Později se zprávy o tom, co se děje v podzemí čachtického hradu a zámku, dostaly i do nejvyšších kruhů. Matyáš II. se rozhodl, že postaví hraběnku před soud. 29. prosince 1610 se vrhlo do Čachtic královské vojsko pod vedením palatina Juraje Thurza.Když uviděl umučené dívky, prohlásil, že taková bestie si nezaslouží dýchat stejný vzduch jako ostatní a má být uvězněna v podzemí vlastního hradu. Hned poté měl být ustanoven veřejný soud. Ještě předtím však byli uvězněni největší pomocníci čachtické paní, Ilona Jó, Dora Sentešová, Jan Ficko a Kata Benecká. Ilona a Dora byly odsouzeny ke ztrátě prstů na rukách, které jim uškvařil kat a poté zaživa spáleny na hranici. Ficko měl být pro svůj nízký věk ( něco okolo 25 let) pouze sťat a pak měl být také upálen. Kata bila děvčata proti své vůli a k tomu jim nosila do vězení i jídlo, což jí potvrdila i děvčata, a proto měla být ponechána vě vězení, odkud byla propuštěna.Co s ní bylo dále, myslím si že šla sloužit k další posedlé hraběnce, Anně Rsině, rozené Listuusové, baronce z Kopčian. Alžběta však čeká na svůj rozsudek v podzemním vězení, odkud je dvakrát unesena a krátce po druhém( nepodařeném, chytli ji ještě v podzemním labyrintu),umírá 21. srpna 1614 dvě hodiny po půlnoci. 25. srpna 1614 Báthoryovou pohřbili v kryptě čachtického kostela. Podle jiných zdrojů leží v rodinné hrobce v Sarváru.

Alžběta se po svatbě odstěhovala do Čachtic, odkud spravovala svá rozsáhlá panství. Jako věno dostala 22 vesnic, čtyři hrady a zámek v Čachticích. také spravovala statky obou rodin, které zasahovaly přes 3/4 Rakouska, Maďarska, Polska a Čech, Sedmihradsku a částečně i v Rumunsku. Takže docela velké panství. Alžběta však nebyla šťastná. Její manžel byl pořád v Zadunají, kde bojoval s Turky a k tomu se jí nedařilo otěhotnět. V 25 letech se jí narodila dcera Anna, poté Kateřina, Andrej (zemřel jako dítě) a Pavel. Jenomže Alžběta měla dětí pět. Nejstarší byla Eržika, nemanželské dítě.Eržiku vychovával chudý rolník, ale Alžběta přemluvila manžela, aby rolnía povýšil do zemanského stavu a dostal dům, pole a několik luk. Nejstarší Anna se provdala za Mikuláše Zrínského, pozdějšího kapitána královských vojsk v Zadunají. Pod jeho vedením porazil generála Juraje Rákozsiho, který byl spojenec sedmihradského knížete Gábora Bethlena, knížete z Ikaramu. Kateřina si vzala bohatého šlechtice Juraje Drugetha z Humenného. Pavel byl ještě v plínkách, když byly jeho sestry provdány.Pavel si vzal Judithu Révaiovou, se kterou měl tři syny. Alžběta každým rokem cítila tíhu přibývajících let. Záviděla služkám jejich krásu, ale nevěděla, jak má být krásná jako ony. Až jednou, když ji nechtěně zatáhla za vlas, uštědřila jí takovou ránu, až se jí spustila krev z nosu. Alžběta, potřísněná krví, cítila omlazující účinek krve a nechala služebnou držet nad velkou kádá, kde jí sama otevřela žíly a pak se v její krvy vykoupala. Od té doby jí prý pomáhal ke krvavým koupelým vražedný nástroj, tzv. železná panna. ta měla být umístěna v rohu mučírny a odtud vedl podzemní žlábek spojený s koupelnou čachtické paní. Toto však není nijak doloženo, první zmínka o železné panně je z Trenčína a pochází ze 17. století. Co se týče krvavých koupelí, potřebovala by mnoho děvčat a beztak krev rychle tuhne a páchne, což by se urozené dáme protivilo. Alžběta si však našla i jiné způsoby mučení, hraničící s lékařskými praktikami. Své mladé služebné nechala šlehat kopřivami, nechala je v zimě polévat ledovou vodou a umrznout, v létě pak natřít medem a nechat ožírat brouky, nebo jim píchala špendlíky pod nehty, pálila je zozžhaveným železem, vyřezávala jim nožem maso nebo jim ho trhala zubama. Nejčastějším způsobem mučení bylo šlehání bičem nebo pálení loučemi či svíčkami. Mnohé služky upadaly do mdlob, proto měla paní připravenou vodu a když už se neprobrali, nechala je zahrabat do obilných jam, na hřbitově nebo je nechala v hladomorně a také je nechala svrhnout do bezedných propadlišť. Její činy však nezůstali neobjevené. Nejvíc její činy kritizoval čachtický kněz Jan Poniken.

Elizabeth se narodila roku 1550 v Nyíbáthoru v Sedmihradsku jako nejmladší dcera Jiřího a Anny Báthoryových.Dětství prožila na hradě Ečed, dnes již neexistujícím.Její poklidné dětství skončilo ve 14 letech, kdy ji rodiče zasnoubili s mnohem starším bojovníkem s Turky, Františkem Nádašdym. Elizabeth ho před svatbou viděla jen dvakrát.Jeho matka, Uršula Kanyzsayová- Nádašdyová, si přála, aby byla Alžběta převezena do Čachtic a stala se nevěstou podle zvyků Nádašdyů. Za několik dní nechal Jiří Báthory vystrojit nádherné čtyřspřežení, které dovezlo Alžbětu do Čachtic. Pro Alžbětu to však bylo utrpení. Nenáviděla Uršulu a aždou noc čekala na posly od rodičů, kteří jí radili, aby tiše trpěla a tiše vyčkala do svatby. Alžběta jednoho dne osedlala svého koně a pod záminkou projíždky, chtěla prchnout z Čachtic. Prchala přes louky a pole, aniž by věděla kam, jen aby byla pryč z toho vězení. Cestu jí však zkřížil mládenec, který se do ní zamiloval. Alžběta se po milování vrátila do Čachtic jako nemocná. Přijela, lehla do peřin a odtud na čtyři týdny nevstala. Uršula dostala strach a tak nechala poslat Pro Alžbětinu matku. Ta přijela hned jak to bylo možné. Alžbětě se do té doby ulevilo a když její matka přijela, dcera ji poznala přes bílou mlhu. Od té doby byla jako vyměněná. Poslušně plnila Uršuliny příkazy a Uršula si ji brzo oblíbila. Alžbětě se zastesklo po matce, a proto ji Uršula s mateřskou láskou vypravila na cestu. Alžběta měla pro matku hrozné tajemství. Byla těhotná. Anna byla zoufalá, jelikož se bála zrušení zásnub a poskvrněné cti jejího rodu. nechala Alžbětu převézt na jeden z nejodlehlejších báthoryovských zámečků v Sedmihradsku.Tam Alžběta porodila zdravou holčičku. Holčičku dala do opatrovnictví s velkou spoustou zlata chudé rodině a nechala ji přestěhovat do Vrbného, nedaleko Čachtic, aby mohla dcerku alespoň očima pohladit.. Porodní bábu nechala také s velkou sumou zlata odvézt do Rumunska se slibem, že se do Sedmihradska nikdy nevrátí. Po porodu se matka s dcerou uchýlily na hrad Vranov, dnes již také neexistující, kde se konala velkolepá svatba. Tato svatba svědčila o zámožnosti obou rodů, protože se jí zůčastnilo 22 tisíc hostů, mezi nimi i císař Maxmilián II., který se nemohl dostavit, ale nechal popřát novomanželům a poslal jim mnoho cenných svatebních darů.